Borovice virginská

Binomické jméno: Pinus virginiana
~~Zkratka~~:
EPPOCode: PIUVI
Země původu: východ USA

Váha:
Poraženo: 720-750 kg/m3
Naschlý (12%): 515 kg/m3
Vyschlý (8%): 495 kg/m3
Suchý (0%): 450 kg/m3
Pružnost a pevnost:
– Pevnost v ohybu (MOR): $89,7\text{ MPa}$ při 12% vlhkosti (ve srovnání s ostatními borovicemi má dobrou pevnost).
– Modul pružnosti (MOE): $10,48\text{ GPa}$ . Dřevo je po vyschnutí poměrně stabilní, ale v čerstvém stavu může vykazovat mírnou křehkost.
Tvrdost:
Janka tvrdost: cca $3\,290\text{ N}$ (740 lbf). V rámci jehličnanů se řadí mezi středně tvrdé až tvrdší borovice (tzv. hard pines).
Štípatelnost:
Dřevo má rovná vlákna, takže čisté kusy se štípou poměrně dobře. Nicméně kmeny borovice virginské často obsahují velké množství suků a větví, což v praxi štípatelnost výrazně zhoršuje.
Trvanlivost:
Nízká až střední. Jádrové dřevo vykazuje pouze mírnou odolnost vůči hnilobě a škůdcům, zatímco široká běl je náchylná k degradaci velmi rychle, pokud není chemicky ošetřena.
Výhřevnost:
Střední až vyšší v rámci jehličnanů. Kvůli vyššímu obsahu pryskyřice a vyšší hustotě (oproti např. borovici vejmutovce) hoří rychle, dává intenzivní teplo a snadno se zapaluje, což z ní v její domovině činí oblíbené palivové dřevo.

Žvýkání kůry sloužilo proti průjmům. Odvary z kořenů se pily jako stimulans nebo se z nich dělal sirup na obklady.
Odvar z jehličí se užíval při horečkách nebo jako inhalace při nachlazení. Směs jehličí v jablečném moštu pili indiánští hráči lakrosu (či tehdejších míčových her) pro „zlepšení dechu“ a výdrže.
dehet se historicky aplikoval interně i externě při léčbě tuberkulózy.
Větve se pálily a popel se sypal na ohniště v domě po úmrtí člena rodiny k očištění prostoru.
Jehličí a aromatická pryskyřice (guma) se přidávaly do vody pro ovonění podomácku vyráběných mýdel.
Zcela zásadní roli hraje při sanaci povrchových uhelných dolů. Dokáže růst na kyselé, kamenité a suché hlušině, kde jiné stromy hynou.

Kontakty